Tuto esej psanou k příležitosti dvacetiletého výročí pádu komunismu v Československu jsem pojmenoval otázkou z Patočkova citátu: „Kde se však mění svět a dějiny? V nitru, lépe než v životě jednotlivce“. Tato otázka metafyzicky přesahuje listopadové události roku 1989 a následující dění. Nejen přesahuje, ale pomyslně spojuje minulé události s dnešní přítomností.
Nejdříve bych rád vysvětlil, co mám na mysli, spojením metafyzicky přesahuje listopadové události. Díky historickému vývoji žijeme ve svobodné a demokratické společnosti. Tyto hodnoty mohou přispět k dobru jednotlivce i celé společnosti. Je dobré si uvědomit, že nejsou samozřejmostí a je nutné za ně bojovat a střežit je. Velmi statečný boj za tyto hodnoty odvedlo v minulosti mnoho lidí, kteří se nebáli obětovat své pohodlí, požitky, postavení a dokonce v některých případech i vlastní život. Příklady těchto mučedníků nám dokazují, že tyto hodnoty jsou metafyzické a nezcizitelné. Klást si otázku kolik obětí se muselo uskutečnit, aby se změnila totalita v demokracii, nemá smysl a pravděpodobně by to byl nesplnitelný úkol. Kdy a kde pohár komunistické totality přetekl? Faktograficky víme, že komunismus se zhroutil během listopadových událostí tzv. Sametové revoluce. Byly odstartovány změny, které měly významný dopad na život všech obyvatel. Ústava se stala demokratickou, z plánovaného hospodářství jsme přešli do tržního kapitalismu, proběhly svobodné volby a znovu jsme získali hodnoty jako je svoboda a demokracie, za které se bojovalo. Všechny tyto změny proběhly poměrně hladce a rychle. Bohužel, některým z generace nepamatující totalitu, připadají její výsledky jako samozřejmé. Ovšem, co se mění velmi pomalu a obtížně, jsou lidská srdce, lidské postoje, návyky, názory, které se projevují v každodenním jednání. Je tedy přirozené, že revoluce v lidských srdcích nemá tak hmatatelné a faktograficky snadno vyjádřitelné údaje, jelikož v ní se stírají hranice starého a nového. Profesor Jan Patočka si dobře uvědomoval, že změna samotného systému, neznamená změnu světa a dějin okamžitě Jejich proměna nastává až v lidském nitru a musí se projevit v životě jednotlivce, jinak podstatná změna jako by neproběhla. Víme dobře, že oprava fasády nezměnila to, co se nachází uvnitř. V této rovině uvažování se nám vyjasňuje metafyzický přesah Patočkovy otázky listopadových událostí.
Při návštěvě naší země papež Benedikt XVI. v promluvě adresované akademické obci zdůraznil významnou úlohu univerzit pro společnost. Kladl jejím představitelům na srdce, aby byla autonomní a mohla tak hájit pravdu. Připomněl, že počátky listopadová revoluce pramenily ze studentských kruhů. Ze všeho nejdůležitější byla zmínka o zodpovědnosti univerzit za formování srdcí a myslí mladých lidí od časů Platona, kdy vzdělávání nebylo jen hromadění informací a jejich analýza, ale především paideia. Univerzita by ve své pedagogické činnosti neměla opomíjet význam výchovy, která spoluutváří lidský charakter. Občanem se člověk nerodí, nýbrž je jím vychováván. Mám na mysli občanství jako obecný termín, přesněji řečeno kulturně-hodnotový vztah ke státu, který v sobě nese konkrétní hodnoty. Nejde o zisk občanství podle právního řádu ČR Jak bude vypadat společnost, která nepokládá výchovu charakteru a morálku jednotlivců za důležitou?
Papežovo poselství akademické obci silně podtrhuje. nedávno odhalené negativní jevy v terciálním školství jako jsou udělování rigorózních titulů studentům, kteří nesplnili podmínky pro jejich udělení, nesrovnalosti v diplomových pracích, podivné uznávání zkoušek a podezřele krátká doba studia. Jaký signál je vyslán studentům těchto institucí? Neměla by snad instituce vzdělávající mladé lidi, jenž budou obhajovat právo a spravedlnost, právě je učit a prakticky vychovávat k právu a spravedlnosti? Mentalita lidí, jejichž povoláním bude hájit právo a spravedlnost, je křivena ve fázi, kdy se jim má dostat formování pevného morálního charakteru a přesvědčení. Není to výsměch polistopadového vývoje? Možná ano, ale viditelná změna systému nezmění lidská srdce a jejich hodnoty a chování. Výročí tzv. Sametové revoluce může být příležitost, kdy si položíme Patočkovu metafyzickou otázku, a skrze ni spojíme minulost s přítomností. Tím vytvoříme pomyslný most, který propojuje historické události s jednotlivcem žijícím v přítomnosti. Systém a dějiny se mění v lidském nitru a tato změna se musí projevit jednáním jednotlivce. Aby jednotlivec byl schopný této změny, musí si Patočkovu otázku, kde se mění svět a dějiny, klást každodenně. To je revoluce lidských srdcí začínající od jednotlivců, která je schopná měnit na první pohled neviditelné hodnoty a jádro věci, ne pouze povrch.
Jan Patočka Byl významný filosof a pedagog 20. století, jeden z prvních mluvčích Charty 77, byl opakováně vyslíchán Stb a po jednom z výslechů hospitalizován v nemocni, kde zemřel na mozkovou mrtvici, jeho pohřeb se stal velkou protistátní manifestací v roce 1977.
Ve starověké řečtině παιδεία – kultura formující lidský charakter, mohli bychom přeložit jako doprovázení.