Ježíš kráčel podél Galilejského moře, viděl dva bratry, jak loví ryby. Řekl jim, že z nich udělá rybáře lidí. Boží Syn dokáže s pomocí člověka velké věci…z rybářů apoštoly. Není se čemu divit, když jeho Otec dokáže vytvořit z kamenů národ a z ničeho svět. Toto člověka naplňuje úžasem a nadějí. Bůh dokáže mnohé, pokud slyšíme jeho výzvu a půjdeme za ním v oběti, práci a lásce.
Oni opustili sítě a šli za ním. Ihned opustili starý způsob života (obživy) a následovali ho. Stejně i my jsme voláni (povoláni) Ježíšem. Musíme se zbavit všeho špatného (starého, původního) a obléct se v nový šat, být skutečnými Ježíšovými učedníky. Bez aktu svobodné vůle se nikam nedostaneme. I Petr a Ondřej si mohli říct: „To zní zajímavě, něco na tom je“. Ale pokud by neodhodili sítě, zůstali by na místě. Bůh od nás chce rozhodnost a naši svobodnou vůli.
Ježíš přišel do Galileje a usadil se v Kafarnau. Přišel do země, kterou prorok Izaiáš nazývá Galilea pohanská a o lidu, který zde žil, říká, lid žijící v temnotě. Přesto Boží Syn přišel do této země a bydlel tam. Bůh se totiž sklání k nám ubožákům, lidem hříšným, nevděčným a zlým. Ježíš přinesl světlo mezi ně. Stejně tak k nám přichází a sklání se k nám. My jsme stejní hříšníci, jako obyvatelé Galileje. Také mnohdy žijeme v temnotě našich pochybností, starostí, depresí a smutků. On nám dává naději, abychom svůj úděl snášeli. Nic nás od jeho dobroty a lásky nemůže oddělit. Později plně zakusíme, co znamená žít naplno společenství s ním. Tehdy řekl obyvatelům Galileje: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království“. Vybízí k proměně našich srdcí. Vybízí, abychom odstranili všechno špatné a nasměřovali svůj život k němu.
Ježíš povolal první učedníky ze země temnoty z krajiny smrti. Tím nám dokazuje, že nad nikým neláme hůl a nikoho rychle neodsuzuje, ale naopak je dárcem obrovských milostí a zázraků. Do jejich temnoty zasel povolání učedníků, aby mohli hlásat jeho království. Měl na ně jeden požadavek, aby všeho nechali a zahodili sítě. Ježíš po nás chce, abychom opustili staré návyky a vnitřně se proměnili. Ježíš je úžasný, počítá s naší slabostí a hříchem. Používá je k tomu, abychom byli silnější a zkušenější.
Co je Boží království, o kterém Ježíš mluvil, že je již zcela blízko? Myslel vládu nad lidem, kterému vládne pouze Bůh? Vyznačuje se láskou, pokojem a mírem? Pilátovi řekl, že jeho království není z tohoto světa. Jde o jinou formu vlády, než jakou známe od světských panovníků a státníků. Ježíšovo království se projevuje tiše a zhmotňuje se obětí. Projevilo se právě tehdy, když Ježíš stál zbičovaný a s trnovou korunou před lidem, který ho měl s radostí přivítat jako svého krále. Boží logika je odlišná od logiky světa. Kdy se nám toto konečně vryje pod kůži? Možná když zapomeneme na své vzorce myšlení a očekávání? Odhodíme je jako sítě prvních apoštolů a přijmeme poslání lásky a oběti. Teprve tehdy začneme Boha objevovat plněji a skutečněji.
Ježíš mluvil o lidu, který žije v temnotě. Ježíš je světlo, které tuto temnotu proměňuje. Když jdeme chodbou a kvůli tmě nic nevidíme, zmocňuje se nás nejistota. Najednou jsou obtížné zdánlivě obyčejné věci jako chůze. Vážíme každičký krůček. Když se světlo rozsvítí, vrátí se klid. Ježíš vnáší do tmy světa světlo. Přináší do našich životů světlo, které by nás mělo proměňovat a uschopňovat k lásce. Dej, ať se nevzdáváme světla kvůli falešným přízrakům hříchu. Ať nás neovládá sobectví, deprese, hořkost, starosti a trápení. Prosíme, prosvětli všechny tyto naše temnoty, ať můžeme tvé světlo šířit dál. Přestože je náš život krátký a nepatrný, je-li naplněný tvým světlem stává se cenným nad všechno bohatství. Jako malá svíčka dokáže prosvětlit velkou místnost, tak i naše životy mohou prosvětlovat prostředí, ve kterém žijeme. Abychom mohli svítit, musíme mít čísté srdce. A o to tě, Pane Ježíši, prosíme. Odpusť nám naše hříchy jako my odpouštíme naši viníkům…