Archiv autora: Tomáš Frič

Prvním kamínkem do mozaiky k obnově poutního místa na Vřesové Studánce bylo  vylomení bloku kamene v kamenolomu Žulová pro oltář na Vřesovou Studánku. Poté jej ve čtvrtek 10. listopadu 2016 požehnal za účasti mnohých zájemců o obnovu Vřesové Studánky duchovní správce poutního místa – P. Milan Palkovič.  

 

Kámen pro oltář

◄ Zpět

Další ►

Obrázek 1 z 5

Sedmnácti osobnostem udělil Ústav pro studium totalitních režimů „Cenu Václava Bendy“ za aktivní účast v boji s nacistickým či komunistickým režimem. Ocenění, jež jsou udělována již pátým rokem, získali i dva katoličtí duchovní. Přinášíme profily P. Josefa Cukra a P. Josefa Karla. 

Praha: Dne 14. listopadu 2013 se uskutečnilo v Rezidenci primátora hlavního města Prahy slavnostní předání „Ceny Václava Bendy“ a pamětních medailí „Za svobodu a demokracii“. Mezi oceněnými byli například Ivan Binar, současný předseda Obce spisovatelů, který dvacet let jako redaktor působil v Radiu Svobodná Evropa, nebo malířka Juliana Jirousová, manželka básníka Ivana Jirouse a signatářka Charty 77. Cenu obdrželi i dva katoličtí kněží.

P. Josef Cukr (* 1917)

Vystudoval jezuitské gymnázium na Velehradě. V roce 1942 odešel do Prahy studovat teologii. Zapojil se do protinacistického odboje, podílel se na odposlouchávání porad gestapa v ilegálním bytě. Byl zatčen, krutě vyšetřován a pak internován v Terezíně v Malé pevnosti. Po válce studoval v Anglii a byl vysvěcen na kněze. Vrátil se do Československa a od roku 1947 působil v Bohosudově u Teplic. Tam byl také internován v rámci akce K. Poté byl poslán k PTP a sloužil na různých místech na Slovensku. Ve vykonstruovaném procesu ho odsoudili za velezradu a špionáž k jedenácti letům vězení. Prošel Pankrácem, Jáchymovem, Mírovem a Valdicemi. V Jáchymově pracoval na „Věži smrti“, kde třídil uranovou rudu. V tamní korekci musel celkem protrpět 143 dní.

Po propuštění v roce 1960 se živil jako dělník. V roce 1968 začal opět působit jako kněz a stal se administrátorem v Bohosudově. Areál biskupského gymnázia tam obývala Rudá armáda a Josef Cukr se, jak později s úsměvem přiznal, „staral o odbyt duchovní literatury mezi ruskými vojáky“. Po listopadu 1989 v Bohosudově obnovil poutní tradici i biskupské gymnázium. Dnes působí jako farář na odpočinku na Velehradě.

P. Jaroslav Karl (* 1929)

Už ve svých 15 letech – v roce 1944 – se jako člen 2. skautského katolického oddílu Junáka zapojil do ilegální organizace Černý lev. Jeho oddíl po válce obdržel válečný kříž za odbojovou činnost v době protektorátu. Po roce 1948 Jaroslav Karl napomáhal k ilegálním přechodům západní hranice a předával na Západ zprávy o dění v zemi a o perzekuci církve. V roce 1953 byl odsouzen za velezradu a vyzvědačství k 17 letům vězení (celu sdílel mj. s Gustávem Husákem). V roce 1960 ho propustili na amnestii, ale za rok byl znovu zatčen a odsouzen ke dvěma letům vězení za podvracení republiky.

Od konce 60. let pracoval jako ošetřovatel v psychiatrických léčebnách a zároveň se věnoval ve skryté církvi setkávání katolické mládeže, výuce teologie a přípravě ke kněžským svěcením, na která doprovázel bohoslovce do bývalé NDR. V roce 1968 zakládal v Klatovech sdružení bývalých politických vězňů K 231 a dosud je aktivním členem jeho nástupnické organizace – Konfederace politických vězňů. Zároveň pomáhá i v duchovní práci.

Zdroj: www.ado.cz

Tak faráři, Boha není a tu všeci pochcípáte!

Během druhé světové války získala česká katolická církev za své protinacistické postoje velké uznání společnosti. Někteří duchovní se po válce vraceli domů jako vojáci začlenění v západních armádách, jiní jako osvobození vězni z koncentračních táborů a věznic. Přesný počet zemřelých duchovních katolické církve není dodnes znám, předpokládá se, že násilnou smrtí nebo na následky věznění zemřelo zhruba devadesát diecézních kněží, řeholníků a řeholnic. Z terezínské věznice gestapa se vrátil také P. Antonín Zgarbík, člen České provincie Tovaryšstva Ježíšova a superior u sv. Ignáce v Praze. Jak se později ukázalo, zkouška při střetu s nacistickým režimem byla jen předehrou, jež měla své vyvrcholení o pár let později, při konfrontaci s dalším totalitním režimem – komunismem…

Ze studie Stanislavy Vodičkové o střetu katolické církve s nacistickým a komunistickým režimem – Papežovi špioni

Bratři a sestry,

milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista (srov. Ef 1,2)

Na začátku roku 2013, kdy začal platit zákon o majetkovém narovnání, vás chceme seznámit s širším pohledem na tuto skutečnost. Podle sdělovacích prostředků můžeme vypadat jako ti, kteří touží po majetku. Odpůrci nám vytýkají, že zrazujeme Kristovu chudobu. Někteří se ptáte, jestli bychom se neměli raději všeho majetku vzdát v duchu evangelia, které říká: „Kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty“ (Lk 6,29). Tento zákon se však netýká jen restitucí, i když se mu tak říká. Je především o nezávislosti a novém způsobu financování církví.

Z čeho žila církev před komunismem? Především z vlastního majetku a ze státních peněz tam, kde vykonávala službu pro stát, například vedení matrik a výuka ve školách. Významný podíl na platech kněží a opravách kostelů měli takzvaní patroni, kteří za to, že významně přispívali, mohli spolurozhodovat o umístění kněží.

Komunistický režim zabral církevní majetek i patronátní práva. Zavázal se platit provoz církve, ve skutečnosti však hradil prakticky pouze platy duchovních, které byly nízké. Hlavně však v duchu totalitního myšlení zavedl udělování státního souhlasu kněžím k výkonu jejich služby. Komu ho nedal, ten jako kněz nesměl působit. Takoví kněží pracovali v továrnách. Kněžská služba bez dovolení státu se považovala za trestný čin. Dobré kněze pustili většinou jen do bezvýznamných farností. Měli silný nástroj na ovládání církve.

Po pádu komunismu byl v roce 1990 zrušen státní dozor nad církvemi a zablokován bývalý církevní majetek s příslibem, že se brzy vyřeší i financování církví. Během 20 let jednání byly předloženy různé návrhy. Někteří politici chtěli blokovaný majetek dát do veřejného fondu, který by spolu s církví spravoval stát, aby mohl dále církev ovládat. Toto řešení by bylo pokračováním státního dozoru nad církvemi a církve by navíc nedokázaly uhlídat, aby prostředky z fondu nebyly odvedeny jinam, jak se už v minulosti stalo u jiných fondů kontrolovaných státem.

V rámci předchozích jednání o určení daní či daňových asignacích dospěly jak stát, tak církve k názoru, že ani toto navrhované řešení není pro žádnou stranu výhodné.

Před pěti lety jsme se dohodli s vládou, že nám za zabraný majetek vyplatí finanční náhradu a nechá nás samostatně hospodařit, abychom si vydělali na svůj provoz. Bylo dokázáno, že jednáme se státem velkoryse a žádáme méně, než je spravedlivé. Dohodli jsme se se všemi církvemi financovanými ze státního rozpočtu, že jim necháme takový podíl, aby mohly žít jako dosud. Tehdy ovšem levice zákon zablokovala. Nyní platí zákon, v němž se finanční náhrada zmenšila o tu část, která bude vydána naturálně, a zkrátilo se také přechodné období.

Církev nezbohatne, jak si někteří myslí. Přibude nám starostí a budeme žít ještě skromněji než dnes, ale budeme svobodní. Poneseme velkou zodpovědnost, ale nepochybujeme o tom, že mezi věřícími je dost poctivých a zdatných odborníků, kteří nám pomohou. Diecéze budou spolupracovat v rámci České biskupské konference, ale každá bude hospodařit samostatně a všechny budou počítat s aktivním zapojením farností, které ponesou svůj podíl nejen na financování provozu, ale i na platech kněží.

Věříme, že se nám s Boží pomocí podaří nejen zajistit další financování, ale že také dáme příklad zodpovědného hospodaření podle sociální nauky církve, že s křesťanským přístupem k majetku a podnikání pomůžeme najít nový hospodářský model, o kterém mluví Svatý otec, když říká: „Ekonomický model, který převažoval v posledních desetiletích, usiloval o maximalizaci zisku a spotřeby z individualistického a egoistického pohledu, jenž hodnotil člověka jen z hlediska jeho schopnosti vyrovnávat se s požadavky soutěživosti. Avšak jiný pohled poukazuje na to, že pravého a trvalého úspěchu člověk dosahuje darováním sebe samého, svých intelektuálních schopností a své podnikavosti, jelikož udržitelný, a tedy autenticky lidský ekonomický rozvoj stojí na principu nezištnosti jako výrazu bratrství a logiky daru. Tvůrce míru… provozuje hospodářskou činnost pro obecné dobro, nasazuje se pro něco, co překračuje jeho vlastní zájem a co je ku prospěchu současných i budoucích generací. Tak zajišťuje nejen sebe, ale i důstojnou práci pro druhé a jejich budoucnost“ (Poselství ke Dni míru 2013).

Můžeme říct, že naše církev je už dnes společenství s největším počtem dobrovolníků, kteří s láskou pracují pro Boha, církev i společnost. Rozvíjení a prohlubování vztahu ke Kristu, který se celý daroval pro naši spásu, bude pak nejlepší zárukou životaschopnosti církve a její užitečnosti pro společnost, která čeká na svůj podíl na Božích darech, jimiž jsme zahrnováni.

Bratři a sestry, děkujeme vám za důvěru i odvahu ke spolupráci na náročné cestě, která je před námi. Prosíme také o vzájemnou modlitbu a každému z vás ze srdce žehnáme.

Vaši biskupové

Oznámení Ivana Köhlerová a Filip Rogožan

Oznámení Petra Damborská a Jan Petko

Oznámení Markéta Hradilová a Václav Štěpánek

Oznámení Ilona Kozubíková a Martin Damborský

Od 23. do 25. března 2005 proběhlo Fórum mládeže v Kroměříži na Arcibiskupském gymnáziu pod záštitou arcibiskupa Jana. Ten se fóra také zúčastnil. Smyslem akce bylo nejen setkání animátorů z různých koutů diecéze, ale také v pracovních skupinách rozdělených podle děkanátů se zamyslet nad situací ve svých děkanátech a stanovit  pro něj konkrétní pastorační plán. Plán měl být co nejvíce konkrétní a reálně uskutečnitelný v časovém horizontu tří let. Delegáti pověření účastí z našeho děkanátu tedy vytvořil pastorační plán v bodech:

1. Modlitba

Budeme se více modlit za naši církev, diecézi, děkanát, farnosti, kněze a farníky  v osobních modlitbách tak i ve společných pravidelných modlitbách ve farnostech.

2. Setkávání mládeže v děkanátu

Budeme usilovat o častější setkávání mládeže našeho děkanátu v jednotlivých farnostech, budeme společně s kaplanem pro mládež objíždět jednotlivé farnosti, obnovovat kontakty s tamními farníky, nabídneme pomocnou ruku pro evangelizační činnost jako společné setkávání ve farnostech, duchovní obnovy, setkávání po mši sv., společenství, společné čtení Písma sv., filmové kluby, modlitební společenství, budeme organizovat brigády s dobrovolníky z děkanátu v jednotlivých farnostech, kde budou mít zájem a kde bude potřeba.

3. Informační list děkanátu

Budeme se snažit vytvořit informační zpravodaj/časopis pro děkanát, aby sloužil pro lepší informovanost a komunikaci v děkanátu.

4. Setkávání animátorů

Budeme se co nejdůsledněji snažit obnovit užitečné setkávání animátorů z jednotlivých farností s kaplanem pro mládež.

5. Solidarita

Budeme více solidární ve svých farnostech a poskytneme pomocnou ruku: nabídneme starším farníkům pomoc: nákup, úklid…

6. Pomoc s chodem farnosti

Budeme více spolupracovat s dobrovolníky při úklidu a výzdobě kostela, kostelníky, také budeme aktivně hledat jejich nástupce a pomocníky, více organizovat a účastnit se farních brigád.

7. Setkávání ve farnosti

Obnovíme v našich farnostech setkávání farníků.

8. Filmový klub  

Budeme organizovat filmový klub se zajímavými a etickými filmy, které mohou vzbudit společnou diskuzi.  

Posuďte, jak se podařilo plán naplnit. 🙂

Zde jsou k nahlédnutí děkovné dopisy, které přišly otci Brunovi Mwakibunga z jeho předchozího působiště ve farnosti Kamsamba v Tanzánii. Jde o poděkování za zaslání finančních prostředků pro 4 bohoslovce, které jim umožní studovat a stát se katolickými knězi. Při loňské návštěvě otce Bruna naše farnost také finančně vypomohla. 

                                                                                           Farní duchovní správce

Katolický farní úřad Kamsamba

Box 179-MBEYA, Tanzánie, 22.3.2013

Vážený otče Bruno Mwakibunga,

Chvála Kristu. Doufám, že z milosti našeho Pána Ježíše Krista se Vám daří dobře.

Hlavním účelem mého dopisu je vyjádřit svou upřímnou vděčnost za pomoc, kterou jsem obdržel v prosinci, za uhrazení školného pro čtyři seminaristy, jejichž rodiče nejsou schopni tyto výdaje uhradit a někteří z těchto malých mužů rodiče nemají (jsou sirotci).

Tímto potvrzuji, že jsem obdržel 400 USD, což je ekvivalent 600.000 tanzanských šilinků. Tato částka byla rozdělena mezi tyto seminaristy: (1) Eloji Egidio Simfukwe, (2) Deus (sirotek), (3) M.Gasper Kasonso a (4) G. Schimbwe.

Nemohu přiložit jejich fotografie, protože jsou teď ve škole. Doufám, že se mi podaří získat jejich fotografie a podrobně Vás informovat o jejich prospěchu v příštím dopise. Včera jsem přijel do města na mši svatou, a tak mám příležitost poslat tento dopis.

Váš v Kristu Fr. Augustino Mwansanga,

Katolický farní úřad Kamsamba

Box 179-MBEYA

Martha Lucas Mshely

Box 741, Mbala,Tanzánie, 24.3.2013

            Upřímně Vám mnohokrát děkujeme za peníze, které jste nám darovali na zaplacení našeho školného. Byl to pro nás skutečný zázrak.  Modlíme se k Pánu Bohu, aby Vám to odplatil, tisíckrát zde na zemi a v životě na věčnosti v nebi.

 Děkujeme Vám.

 Martha Lucas