V letošním roce začíná Postní doba 5. března Popeleční středou. V tento den se křesťané na celém světě postí – odříkající se především masa, ale i jiných požitků, podle osobního uvážení. Nejde ale hlavně o půst od masa, přesto zůstává do současnosti nejcharakterističtější pro Popeleční středu, ale o půst jako takový – zkrátka o zřeknutí se něčeho co je pro nás těžké si odepřít. To je i jedna z charakteristik Postní doby – čtyřicetidenního postu, která končí v neděli na Slavnost Zmrtvýchvstání Páně. Fakticky od Popeleční středy do Slavnosti Zmrtvýchvstání uplyne 46 dní, těchto 6 dní jakoby navíc jsou neděle, které se do postu nezapočítávají. Neděle jsou totiž dny, kdy křesťané slaví a připomínají si Ježíšovo zmrtvýchvstání během roku. V naší farnosti se sejdeme k liturgii Popeleční středy v 17:00 v kostele sv. Jana Křitele. Při této mši sv. se bude udělovat popelec – kněz symbolicky každému posype na hlavu trochu popela nebo udělí na čelo kříž popelem a přitom říka: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš“ (srov. Gen 3,19) anebo Ježíšovu pobídku: „Čiň pokání a věř evangeliu“ (srov. Mk 1,15). Smyslem je tedy určitým způsobem intenzivněji než obvykle pamatovat na vlastní smrt (konečnost), zamyslet se nad dosavadním průběhem svého života a případně v něm konkrétní věci změnit. To je obecně podstatou půstu a následující Postní doby.
Doba čtyřiceti dnů má své opodstatnění z Bible. Čtyřicet dní se postil Ježíš na poušti, čtyřicet let strávil Izraelský národ na poušti, čtyřicet dní setrval Mojžíš na hoře Sinaj, čtyřicet dní vyzýval Goliáš Izraelity k zápasu, za čtyřicet dní došel Eliáš o chlebu a vodě k hoře Chorebu a čtyřicet dní kázal Jonáš obyvatelům Ninive pokání. Na Popeleční středu se v kostelích světí popel ze spálených ratolestí z předcházejících Velikonoc a tímto popelem jsou označováni křesťané na znamení pokání. Symbolika popela má dvě základní roviny, a to, lidskou pomíjivost a mravní očistu (pokání). Lidské tělo má svůj původ ze země, a proto je tak křehké a zranitelné. Ale to se netýká jen lidské schránky, ale i lidské duše a celého člověka jako lidské bytosti a neoddělitelně celého lidského pokolení. Tohoto si už byli vědomi lidé ve Starověku, což dosvědčují antické náhrobní nápisy. Popel jako biblický symbol je spjat s nicotností, bláhovostí srdce, smutkem, lítostí a pokáním, ale také je spojen se symbolem znovuzrození. Ve Starém zákoně byl popel z obětních zvířat pokládán za očistnou materii, stejně tak v řeckých bájích je chápán popel jako symbol znovuzrození (pták Fénix). Symbol popela prostupuje antikou, židovstvím a křesťanstvím až do současnosti. Popel pro nás křesťany je především symbol skutečné mravní obnovy. Připomíná nám, co je na tomto světě skutečně důležité a vede nás k pokoře. Tento postoj by mohl být společným východiskem pro nás všechny, věřící všech vyznání i nevěřící.
Symbolika popela vystihuje podstatu půstu. Půst obecně a zvláště postní doba umožňuje si uvědomit, jaké hodnoty jsou skutečně důležité. Popel člověku evokuje smrt, připomíná mu, že by se jeho srdce nemělo upínat příliš k materiálním hodnotám a k pozemskému světu, protože Bůh – stvořitel člověka pro něj připravil něco lepšího. Je to ráj-blaženost, něco co neumíme přesně definovat, ale po čem touží každý člověk vědomě i nevědomě. Půst nám pomáhá odpoutat se od přílišné inklinace k materii. Sám o sobě by neměl valnou hodnotu, pokud by za ním nebylo skryto úsilí připoutat se k Bohu. Úsilí během půstu a odříkání obecně je dobré obětovat Bohu na konkrétní úmysl nebo za konkrétního člověka. Půst spojený s intenzivní modlitbou má obrovskou hodnotu, jak nám potvrzují i Mariánská zjevení. Prožít půst jako dietu nebo jako pouhé čekání až vyprahlé odříkání skončí by bylo ztrátou času, protože nenaplní jeho vlastní smysl. Ať je pro každého z nás půst dobou hojných milostí.
Více o Postní době zde