ÚSTR ocenil dva katolické kněze za aktivní účast v boji s nacistickým a komunistickým režimem

cropped-fotky-f-108.jpg

Sedmnácti osobnostem udělil Ústav pro studium totalitních režimů „Cenu Václava Bendy“ za aktivní účast v boji s nacistickým či komunistickým režimem. Ocenění, jež jsou udělována již pátým rokem, získali i dva katoličtí duchovní. Přinášíme profily P. Josefa Cukra a P. Josefa Karla. 

Praha: Dne 14. listopadu 2013 se uskutečnilo v Rezidenci primátora hlavního města Prahy slavnostní předání „Ceny Václava Bendy“ a pamětních medailí „Za svobodu a demokracii“. Mezi oceněnými byli například Ivan Binar, současný předseda Obce spisovatelů, který dvacet let jako redaktor působil v Radiu Svobodná Evropa, nebo malířka Juliana Jirousová, manželka básníka Ivana Jirouse a signatářka Charty 77. Cenu obdrželi i dva katoličtí kněží.

P. Josef Cukr (* 1917)

Vystudoval jezuitské gymnázium na Velehradě. V roce 1942 odešel do Prahy studovat teologii. Zapojil se do protinacistického odboje, podílel se na odposlouchávání porad gestapa v ilegálním bytě. Byl zatčen, krutě vyšetřován a pak internován v Terezíně v Malé pevnosti. Po válce studoval v Anglii a byl vysvěcen na kněze. Vrátil se do Československa a od roku 1947 působil v Bohosudově u Teplic. Tam byl také internován v rámci akce K. Poté byl poslán k PTP a sloužil na různých místech na Slovensku. Ve vykonstruovaném procesu ho odsoudili za velezradu a špionáž k jedenácti letům vězení. Prošel Pankrácem, Jáchymovem, Mírovem a Valdicemi. V Jáchymově pracoval na „Věži smrti“, kde třídil uranovou rudu. V tamní korekci musel celkem protrpět 143 dní.

Po propuštění v roce 1960 se živil jako dělník. V roce 1968 začal opět působit jako kněz a stal se administrátorem v Bohosudově. Areál biskupského gymnázia tam obývala Rudá armáda a Josef Cukr se, jak později s úsměvem přiznal, „staral o odbyt duchovní literatury mezi ruskými vojáky“. Po listopadu 1989 v Bohosudově obnovil poutní tradici i biskupské gymnázium. Dnes působí jako farář na odpočinku na Velehradě.

P. Jaroslav Karl (* 1929)

Už ve svých 15 letech – v roce 1944 – se jako člen 2. skautského katolického oddílu Junáka zapojil do ilegální organizace Černý lev. Jeho oddíl po válce obdržel válečný kříž za odbojovou činnost v době protektorátu. Po roce 1948 Jaroslav Karl napomáhal k ilegálním přechodům západní hranice a předával na Západ zprávy o dění v zemi a o perzekuci církve. V roce 1953 byl odsouzen za velezradu a vyzvědačství k 17 letům vězení (celu sdílel mj. s Gustávem Husákem). V roce 1960 ho propustili na amnestii, ale za rok byl znovu zatčen a odsouzen ke dvěma letům vězení za podvracení republiky.

Od konce 60. let pracoval jako ošetřovatel v psychiatrických léčebnách a zároveň se věnoval ve skryté církvi setkávání katolické mládeže, výuce teologie a přípravě ke kněžským svěcením, na která doprovázel bohoslovce do bývalé NDR. V roce 1968 zakládal v Klatovech sdružení bývalých politických vězňů K 231 a dosud je aktivním členem jeho nástupnické organizace – Konfederace politických vězňů. Zároveň pomáhá i v duchovní práci.

Zdroj: www.ado.cz

Tak faráři, Boha není a tu všeci pochcípáte!

Během druhé světové války získala česká katolická církev za své protinacistické postoje velké uznání společnosti. Někteří duchovní se po válce vraceli domů jako vojáci začlenění v západních armádách, jiní jako osvobození vězni z koncentračních táborů a věznic. Přesný počet zemřelých duchovních katolické církve není dodnes znám, předpokládá se, že násilnou smrtí nebo na následky věznění zemřelo zhruba devadesát diecézních kněží, řeholníků a řeholnic. Z terezínské věznice gestapa se vrátil také P. Antonín Zgarbík, člen České provincie Tovaryšstva Ježíšova a superior u sv. Ignáce v Praze. Jak se později ukázalo, zkouška při střetu s nacistickým režimem byla jen předehrou, jež měla své vyvrcholení o pár let později, při konfrontaci s dalším totalitním režimem – komunismem…

Ze studie Stanislavy Vodičkové o střetu katolické církve s nacistickým a komunistickým režimem – Papežovi špioni

Napsat komentář